V půlce září mi přišel mail s pozváním na Fulbright Visiting Scholar Enrichment Seminar. V nabídce byly dva termíny a dvě témata. Místo konání neznáme, aby si zájemci nevybírali podle města, ale právě podle tématu. V nabídce byly Preserving and Advancing Rural Economies a Combating Addiction: Opioid Addiction Crisis. Přemýšlela jsem nad tím jako obvykle dlouho. Ani jedno téma totiž nebylo blízké architektuře a tak jsem si nebyla jistá, jestli není lepší zůstat v Denveru a věnovat se výzkumu. Na druhou stranu - při květnovém setkání Fulbrightistů v Praze jsme dostali doporučení, že si to nemáme nechat ujít.
Nakonec jsem si vybrala první téma a to hlavně kvůli dřívějšímu datu konání. Další email asi o čtrnáct dní později oznamoval, že se seminář bude konat v Minneapolis. Pohled na mapu naznačoval, že by tam mohla být zima. Rozhovor s mými kolegy (někteří dokonce říkali, že se odstěhovali z Minneapolis do Denveru, protože ta zima byla prostě k nevydržení) a wikipedia to potvrdily. Radovala jsem se z toho, že tam nejedu v prosinci, lednu či únoru. A to jsem ještě netušila, že v Minneapolis je potřeba sledovat nejen teplotu na teploměru, ale i tu pocitovou, která může být i o osm stupňů nižší.
Další překvapení přišlo v následujícím mailu. Seminář se nebude konat v centru města, ale v Mall of America, největším shopping centru ve Spojených státech (za chvíli ale tohle prvenství ztratí, protože se chystá otevření nového obra v New Jersey).
Cesta byla pohodová (až na autobus od nás z domu na nádraží v Denveru, který nejel, a až na ten následující, který jel pozdě, díky čemuž jsem přijela na letiště asi o hodinu později). Na letišti v Minneapolis na nás už čekali organizátoři semináře a byť je velmi jednoduché se z letiště do Mallu dostat, přistavili pro nás speciální shuttle. Už při čekání na zbytek skupiny jsem se seznámila s Dillou z Indonésie, která je ve Státech na North Carolina State University a zabývá se zemědělstvím a hlavně biomateriály. Při psaní tohoto článku jsem narazila na jednu její přednášku o jejím výzkumu rozkládatelného plastu z banánovínku.
Hned po příjezdu do hotelu vedle obchodního centra jsme se i se zbytkem lidí, co přijeli dříve, vydali na FlyOver America - přelet nad vybranými zázraky Spojených států. Tenhle zážitek byl plánovaný už v programu, tak jsem si předem přečetla recenze na Google a podle těch negativních raději neměla velká očekávání. Ve frontě jsem se seznámila s dalšími účastníky - profesorem z Norska a Německa. Nebylo to ale na žádnou velkou konverzaci, protože jsme už za chvíli seděli v sedačkách a čekali na přelet. Bylo to skvělé! Člověk mohl sledovat dění jak dole na zemi, tak vysoko v oblacích, vidět hory a města, kam se asi hned tak nedostanu. Jediná výtka je, že to bylo strašně krátké. Škoda. V našem přivítacím balíčku jsme ale taky měli přibaleného volňáska do místního zábavního parku, který je uprostřed obchodního centra (Rick mi do Minneapolis poslal zprávu, že to mám povinně, tak jsem aspoň mohla splnit rozkaz). Při výstupu z FlyOver America jsem narazila znovu na Dillu a ještě na Trix z Holandska a společně jsme šly hledat ten největší roller coaster, co byl k mání. Bohužel jsem jej zapomněla vyfotit, tak přidávám aspoň pohled na další, který nás také lákal.
Pak nám ještě zbyl nějaký čas. Cestou za vůní kávy jsme narazily na Adama z Austrálie, který se doma zabývá minoritami a do Států se přijel podívat, jak pracuje Inroads, neziskovka založená už v 70. letech zaměřená na etnickou diverzitu ve společnosti. Během hodiny a půl jsme stihli probrat problematický odchod Nizozemců z Indonésie, přezíravý postoj Indonésanů k obyvatelům Papui, pozici Číňanů v indonéské společnosti, problematickou politiku Austrálie vůči minoritám, stručný příbeh Stolen Generation australských Aboriginals, i stále aktuální platnost slov Martina Luthera Kinga. Následoval příklad Černého Petra (Zwarte Piet), který doprovází každoročně holandského Mikuláše, a neschopnost některých obyvatel uznat, že je tato tradice přímo navázána na koloniální éru a obchod s otroky, který Nizozemí zprostředkovávalo. Nabídla jsem jako náhradu našeho čerta, ale Trix říkala, že už se pomalu začínají objevovat kominíci.
Následovalo zahájení semináře, uvedené prezidentem neziskovky Global Minnesota. Po něm přednášel Hamse Warfy zastupujícího město, který patří k místní somálské komunitě (Minnesota má největší skupinu somálského obyvatelstva na světě mimo oblast původního osídlení v Africe).
Zasedací pořádek byl pevně dán a tak jsem zasedla znovu vedle Trix - právničky z Holandska, která dělá svůj výzkum na University of Maryland (a která nemá WhatsApp a facebook, protože nesouhlasí s jejich terms and conditions), Jamese - profesora mezinárodních vztahů z Austrálie, který je i se svou ženou jen kousek od nás ve Wyomingu, a Amita, učitele anglické literatury z Nového Dillí, který se znal s Jamesem z dob, kdy dělal výzkum v Austrálii a se kterým se náhodou potkal už noc předtím, což přispělo k velmi přátelské atmosféře prvního večera.
Ráno začaly přednášky. Přiznám se - dávat pozor bylo obtížné. Témata byla zejména ekonomická - jakou půjčku mohou místní zemědělci získat, za jak dlouho to musí splatit, co se stane, když něco v mezinárodním obchodě neklapne - a hlavně - vše bylo zalité sluncem, Minneapolis byla prezentována jako snad nejlíp šlapající zemědělsky orientovaná ekonomika ve Státech - no prostě v americkém stylu. Zajímavější bylo, že jsme během přednášek sestavili několikačlennou skupinu, co naplánovala na následující večer basket. Vypadalo to jako na střední škole - papírky s tím, kdo jde, kdo nejde a hledání bližšího infa o zápase na smartphonech. Inu, intelektuální elita :). Při kafe pauze jsem se dala do řeči s už zmiňovaným profesorem z Německa - Jörgenem, který je odborníkem na lesnictví. Docela často jezdí do Suchdola. Mluvili jsme o rapidním poklesu biodiverzity v posledních letech a taky, jak by se dalo očekávat, o kůrovci. Ten řádí i v Americe, ale v Čechách je podle Jörgena situace daleko nejhorší. Taky říkal, že zatím skoro neměl čas se věnovat původnímu cíli jeho pobytu, doháněla ho práce z domova i veřejné vystupování ve Státech - stav lesů po celém světě je nyní velmi závažné téma.
Odpoledne bylo spojené s přejezdem do University of Minnesota a posloucháním další panelové diskuse. Nebudu zdržovat podrobnostmi. Zajímavější byla následná Home Hospitality Dinner. Naše skupina dostala pozvání od Jennifer. Amita už jsem znala z předešlého večera a ještě se k nám přidala Divyapriya z Indie (zkuste si to vyslovit!).
Amit byl nesmírně zábavný a to i ve chvíli, kdy mluvil o zkorumpovanosti indické vlády, trávení politických oponentů a přejímání špatných amerických vzorů (jako placené školy) a ignoraci těch dobrých. Mluvili jsme o hromadné dopravě v Minneapolis, o duševním zdraví, opuštěnosti lidí v amerických předměstích a taky o našem premiérovi a prezidentovi (samozřejmě s navázáním na Trumpa).
Cestou tam i zpět nás vezl Uber. Oba řidiči byli arabského původu. Najednou jsem si uvědomila, že jsem lidi jiné pleti z Minnesoty viděla vlastně jen jako uklizečky hotelových pokojů a řidiče. Minnesota má totiž stejně jako Colorado poměrně jasnou převahu bílého obyvatelstva (víc jak 80%), možná pak o to víc vynikne, že minority zastávají podřadnější práce. Další spojitosti vysvětlil následující den.
Hned ráno jsme vyrazili na St. Olaf College, prestižní soukromou vysokou školu, kde se platí něco málo pod 60 tis. dolarů ročně včetně ubytování a stravování, samotné školné je pod 50 tis. (je to o 65% víc než je americký průměr)
V místní kapli (St. Olaf je propojena s evangelickou lutheránskou církví) jsou vyvěšené vlajky států všech studentů a pedagogů, kteří na škole aktuálně působí.
A za mě trochu neočekávaně jsem tam našla i Českou republiku.
Nejzajímavější částí z celého programu na St. Olaf College bylo vystoupení tří organizátorek studijních cest do zahraničí - do Mexika, Djibouti a Japonska. Jako obvykle byly přínosné zejména následující otázky. Při odpovědi na jednu z nich týkající se hlavního přínosu těchto programů si profesorka Watson zajišťující program v Djibouti stoupla a začala hovořit o tom, jak jsou učitelé v Minnesotě nepřipravení na to vyučovat děti, které vyrůstaly v uprchlických táborech a mají zkušenosti s válkou. Jak nejsou připraveni na jejich reakce vyvolané předešlou zkušeností. Také zmínila, že chce, aby studenti tak prestižní školy jako je St. Olaf, z nichž mnozí budou zastávat důležité pozice a budou rozhodovat o budoucích politikách města a státu, měli osobní zkušenost se somálskou menšinou a byli schopni vnímat její potřeby. Za svou řeč a upřímnost sklidila velký potlesk.
Po návratu do hotelu jsme vyrazili na basket Minnesota Timberwolves proti Washington Wizards. Kromě Adama, Trix a Jörgena se ještě přidal Bennoit z Belgie, Kamil z Polska, Ovidiu z Rumunska a Meelis z Estonska. Domácí ztráceli už od prvních pár minut. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to není záměr, aby domácím ukázali, že to v druhé polovině otočí, ale tím se jenom projevila moje dosavadní ignorace tohoto sportu. Náskok totiž narůstal až do konce a mnozí fanoušci to začali balit snad už 10 minut před koncem.
Během pauzy jsme si zašli pro First Game Certificate (připravený spíš pro děti) a pro hot dog.
Po zápase jsme zapadli v nejbližší irské hospodě. Při vstupu nám zkontrolovali občanky (jestli jsme už všichni měli 21 s naším věkovým průměrem kolem 40) a s překvapením zjistili, že tam hraje živá hudba. Zůstali jsme až do posledního kousku, což se ukázalo jako ne úplně strategické rozhodnutí, protože tramvaj, kterou jsme měli jet domů prostě nejela a další měla jet až za hodinu. Demokratické hlasování o tom zavolat si Ubera nedopadlo, takže jsme se na hotel dostali v půl čtvrté ráno (nejmenovaná část naší skupiny raději nespala vůbec).
Volný večer měl své důsledky. Poslední raní session už nedával pozor snad nikdo.
A tady už jen několik fotek, které přistály na společné WhatsAppové skupině.
Na závěr se musím podělit o neopakovatelnou zkušenost - navštívila jsem nejlepší letištní záchodky ve Spojených státech za rok 2016!
V Minneapolis ale nechyběla ani kvalitní architektura. Více už v postech o Guthrie Theatre a Mausoleu na hřbitově v Lakewood.
Komentáře
Okomentovat