Prodloužený víkend I - cesta na hranice se státem Utah do Národního parku Mesa Verde

Cesta z Denveru do Národního parku Mesa Verde, známého především kvůli zachovaným skalním městům vybudovaným po přelomu prvního tisíciletí, trvá podle Googlu šest a půl hodiny a vede velmi pestrou krajinou pastvin, hor, rovných i křivolakých cest. Její nejvyšší bod se nachází ve výšce 3849 m n. m. (až poté jsme zjistili, že v této výšce už Martinovi neplatí české pojištění) a celkové převýšení při všech cestách nahoru a dolů nakonec dělá 11 km.

Začalo to dobře - ráno jsem zaspala. Martin jel brzo ráno vyzvednout auto na letiště a já měla připravit snídani. Probudila jsem se deset minut před jeho příjezdem. Při tak dlouhé cestě to znamenalo, že jsme na místo dorazili něco před třetí odpoledne. 

Štěstí ale stálo při nás. I přes poměrně pozdní příjezd na nás čekaly úplně poslední dva lístky na Cliff Palace - největší z dochovaných skalních měst.

Prohlídka byla až v šest a tak bylo dost času podívat se na místní přírodu a také na Cliff Palace a další obydlí z protilehlého kopce.

Součástí národního parku je i muzeum věnované architektuře Pueblo. Je to ještě stará expozice, kde chybí zapojení moderních médií, ale o to víc se tu dovíte informací.

Ukázka místní keramiky by si nezadla se vzory vídeňské secese ...

... a místní malby s grafikou současných dětských knih.

Pak už jsme spěchali na prohlídku do města, které bylo postaveno někdy koncem dvanáctého století a údajně sloužilo jako místo obchodu a rituálů. Nejsou ale žádné písemné záznamy a tak se ani dnes o této kultuře mnoho neví.

Budovy byly postaveny z pískovce, malty a dřeva.

Město mělo výhodnou polohu. I při horkých dnech zde slunce svítí až pozdě večer. Domy byly také chráněny před deštěm. A navíc je z místa krásný výhled.

Součástí města je i několik kruhových objektů zvaných Kiva, které byla původně zakryty střechou se vstupem ve střední části. Nad nimi se nacházel veřejný prostor.

Tyto schody byly vybudovány až pro současné návštěvníky paláce. Původní obyvatele byli dobří lezci a k sestupu využívali přirozených záhybů ve skále.

Point Overlook při západu slunce. Na boku svahu těsně pod svislou částí lze tušit dvě vodorovné rýhy. Jsou to pozůstatky vyhlídkových cest vybudovaných na přelomu 19. století. Když zanikla první z nich, byla postavena druhá. I ta ale byla příliš náročná na údržbu, a proto byla nahrazena novou cestu z druhé strany kopce - příroda si teď postupně bere místo zpátky.