Jak probíhá první zatěžkávací zkouška zájemců o CBW progam - výstup k Longs Peak Privies?
Sraz na začátku trasy v sedm. To pro většinu z nás znamenalo vstávání už před pátou ráno. Doporučení znělo: "Vemte si s sebou pohodlnou obuv a opalovací krém." V devět, po 3 mílích a 2000 stopách převýšení, jsme byli u prvního záchodku.
Při vyprávění zahrnujícím úspěchy i nezdary spojené s výstavbou tohoto úlevného útočiště zašlo slunce za mraky a začalo silně foukat. Každý pak přítomnému statikovi bez váhání věřil, že bylo třeba objekt nadimenzovat tak, aby odolal rychlostem větru i o rychlosti 225 mil za hodinu.
Ani modrý kroužek nepomáhá?
Použití na míru navržených gabionových košů, funguje jako mimikry. Bez obeznámeného průvodce bylo těžké zaměřit objektiv správným směrem.
A jaké tedy byly hlavní výzvy návrhu a realizace? Zaprvé už výše zmíněný vítr, který vyžadoval dobré kotvení a zatížení konstrukce balastem - v tomto případě na místě posbíraným kamením.
V kontrastu s tím stála potřeba poměrně lehké konstrukce - její jednotlivé kusy byly vyráběny přímo ve školní dílně CBW a do národního parku převáženy nejprve na nákladním autě, a pak na konkrétní místo přeneseny helikoptérou. Vítr hrál roli i v tomto okamžiku. Nebylo vůbec jisté, že se podaří dostat náklad na připravené místo - pokud by se zavěšený balík příliš kýval, byl by z bezpečnostních důvodů odhozen. Nakonec k tomuto odhození došlo jen v jednom případě, a to v úplném závěru letu - pád odnesla naštěstí jen poměrně snadno opravitelná podlaha.
Po vztyčení všech prefabrikovaných dílů byl na místě dosvařován horní lem.
Práce probíhaly v květnu 2018, kdy byly okolní svahy ještě pokryté sněhem. Stanovalo se ve společném táboře pod kopcem. Studenti pracovali ve dvou skupinách a nakonec postavili čtyři záchodky. Při sobotním výstupu se ale při daných povětrnostních podmínkách nikdo ke vzdálenější dvojici umístěné na tzv. Boulder Field nevydal. Počasí dávalo tušit, jak náročná musela být práce během května.
Výpravu doprovázela i specialistka na zpracování biologického odpadu, která s velkým entusiasmem studentům vysvětlila nejaktuálnější trendy.
A na závěr poznámka pod čarou. Turistické stezky ve Skalnatých horách jsou velmi pohodlné. Dá se odtušit, že hlavní důvod není ani tak pohodlí návštěvníků, ale uchránění okolní krajiny před výkonuchtivými sportovci, kteří by pošlapali okolní floru a plašili v místě žijící faunu. Místní cesta je ale údajně kritizována za to, že jsou kamenné schody příliš vysoké a pro návštěvníky poměrně nepohodlné - požadavky na kvalitní sevis jsou vysoké prostě všude.
Profi fotky a další info včetně získaných ocenění najdete tady:
http://coloradobuildingworkshop.cudenvercap.org/portfolio-item/romo-backcountry-privies-2018/
Sraz na začátku trasy v sedm. To pro většinu z nás znamenalo vstávání už před pátou ráno. Doporučení znělo: "Vemte si s sebou pohodlnou obuv a opalovací krém." V devět, po 3 mílích a 2000 stopách převýšení, jsme byli u prvního záchodku.
Při vyprávění zahrnujícím úspěchy i nezdary spojené s výstavbou tohoto úlevného útočiště zašlo slunce za mraky a začalo silně foukat. Každý pak přítomnému statikovi bez váhání věřil, že bylo třeba objekt nadimenzovat tak, aby odolal rychlostem větru i o rychlosti 225 mil za hodinu.
Další záchod prý v dohlednu - stačí se pořádně podívat. Vidíte ho?
Ani modrý kroužek nepomáhá?
A jaké tedy byly hlavní výzvy návrhu a realizace? Zaprvé už výše zmíněný vítr, který vyžadoval dobré kotvení a zatížení konstrukce balastem - v tomto případě na místě posbíraným kamením.
V kontrastu s tím stála potřeba poměrně lehké konstrukce - její jednotlivé kusy byly vyráběny přímo ve školní dílně CBW a do národního parku převáženy nejprve na nákladním autě, a pak na konkrétní místo přeneseny helikoptérou. Vítr hrál roli i v tomto okamžiku. Nebylo vůbec jisté, že se podaří dostat náklad na připravené místo - pokud by se zavěšený balík příliš kýval, byl by z bezpečnostních důvodů odhozen. Nakonec k tomuto odhození došlo jen v jednom případě, a to v úplném závěru letu - pád odnesla naštěstí jen poměrně snadno opravitelná podlaha.
Výpravu doprovázela i specialistka na zpracování biologického odpadu, která s velkým entusiasmem studentům vysvětlila nejaktuálnější trendy.
I přesto, že je možné se k záchodkům dostat pouze po poměrně náročné cestě, byly objekty navrženy ve standardu pro handicapované. Bezbariérové užívání a jeho prostorové nároky se ale dostávaly do rozporu s dalším požadavkem souvisejícím s potřebou co nejmenšího dopadu na okolní velmi citlivý ekosystém. Projekt tak pracoval i se štíhlostí gabionové stěny, která je oproti standardu poměrně subtilní.
A na závěr poznámka pod čarou. Turistické stezky ve Skalnatých horách jsou velmi pohodlné. Dá se odtušit, že hlavní důvod není ani tak pohodlí návštěvníků, ale uchránění okolní krajiny před výkonuchtivými sportovci, kteří by pošlapali okolní floru a plašili v místě žijící faunu. Místní cesta je ale údajně kritizována za to, že jsou kamenné schody příliš vysoké a pro návštěvníky poměrně nepohodlné - požadavky na kvalitní sevis jsou vysoké prostě všude.
Profi fotky a další info včetně získaných ocenění najdete tady:
http://coloradobuildingworkshop.cudenvercap.org/portfolio-item/romo-backcountry-privies-2018/
Komentáře
Okomentovat