Get Hands Dirty

Třetí návštěva projektu od CBW patřila pavilonu, který spravuje Audubon Center . Pavilon je určený výuce spojené s kroužkováním ptáků a jejich opětovným vypouštěním do přírody. Co je na této stavbě z hlediska architektury už na první pohled výjimečné, jsou velmi subtilní sloupky a absence příčného zavětrování (který statik by si něco takového u nás troufnul?). Střecha objektu je v podstatě vykonzolovaná směrem nahoru. Aby byly sloupky pevněji ukotveny, jsou základy vybudovány ve dvou fázích. V první fázi byly vylity základové pasy, na které byly připevněny sloupky a ty byly následně zality do dalšího pasu betonu, který brání jejich vylomení. Střecha není, jak by se dalo čekat, z tažených ocelových profilů, ale z ohýbaných plechů, které se ve Spojených státech používají na stavbu stěn (něco jako nosné profily sádrokartonu). V místě styku se sloupky je profil znásobený. Důvodem k tomuto řešení byla dostupnost materiálu. Jedním z detailů, které stojí za zmínku, je řeš

Na pondělní státní svátek Labour Day jsme si naplánovali Národní park Black Canyon of Gunnison, který patří ke služebně nejmladším. V některých místech dosahuje hloubku přes 800 metrů, takže dívat se ze srázu dolů dělalo místy trochu problém i Martinovi.  Tento národní park je o popojíždění od vyhlídky k vyhlídce, procházky jsou krátké a pohledy do hlubin podobné. Přesto svahy kaňonu fascinují. Strana, která je během dne delší dobu ve stínu je velmi příkrá, protože tolik nepodléhá erozi. Trochu jsme při návštěvě polemizovali nad tím, jestli by tyčové subtilní zábradlí nebylo v tomto případě lepší. Objemné kamenné sloupky a kulatina výhledům spíše škodily. Zapomněli jsme vyfotit místní suché záchodky, aby bylo možné srovnat standard tohoto národního parku se záchodky na Longs Peak . Tak aspoň Google streetveiw . Zábradlí u Painted Wall View bylo určitě méně výrazné, ale po estetické stránce by se také dalo mnohé zlepšit ;). A tady výhle

Canyonlands je těžké popsat a výhledy několik desítek kilometrů na každou stranu je na fotkách možné jen obtížné zachytit. Nejde to ani s ničím známým z Čech srovnat. Stojí to prostě za to. Snad je dobré zmínit jen to, že zde dříve místní pásli kozy a v poválečných letech probíhala v nižších částech kaňonů honba za těžbou uranu. Obojí dalo místnímu ekosystému dost zabrat a ještě chvíli potrvá, než se z toho úplně vzpamatuje.  Oblast jde navštívit i o úroveň níž. Tato cesta trvá autem asi dva dny a je k ní třeba povolení - ani ne tak proto, aby byl počet zájemců omezen, ale spíš aby měli všichni ti, co se rozhodnou touto cestou vydat, potřebné vybavení.   Když okolo nejsou ani stromy s listím a člověk si sedne za hranu, kde nefouká vítr, ticho je najednou skoro absolutní. Další z nepřenosných zážitků z Canyonlands.  A tady jediný místní oblouk - Mesa Arch.  Cestou domů jsme zažili menší stresy s obsahem benzínu v naší nádrži. Člově

Ani poměrně brzké vstávání nezabránilo čtvrthodinovému čekání v dvouřadé frontě před vjezdem do Národního parku Arches . Hned po průjezdu vstupním branou po pár set metrech prudkého stoupání bylo jasné proč. (A ne, ta úvodní fotka opravdu není dokřiva)     První cesta směřovala k Delicate Arch. Předpověď počasí říkala, že nás čeká horký den bez mráčku a průvodce varoval, že na trase není ani kousek stínu. Hned u parkoviště čekala velká cedule, že si máme vzít několik litrů vody! Vystát frontu na pitnou vodou tedy nebylo na škodu. Cesta mezi davy lidí v obou směrech utekla rychle a za chvíli jsme byli na místě. Čekat tak půl hodinovou frontu na fotku přímo pod obloukem se nám nechtělo A tak to vypadá, když zavrhnete i selfie a uchýlíte se ke starému dobrému požádání kolemjdoucího ... Namotivovaní a předešlého večera naší spolubydlící ze Salt Lake City, která se s námi podělila o svůj zážitek z Arches, jsme se rozhodli, že další v pořadí bude Primitive Trail d