Přeskočit na hlavní obsah

Prodloužený víkend II - Národní park Arches


Ani poměrně brzké vstávání nezabránilo čtvrthodinovému čekání v dvouřadé frontě před vjezdem do Národního parku Arches. Hned po průjezdu vstupním branou po pár set metrech prudkého stoupání bylo jasné proč. (A ne, ta úvodní fotka opravdu není dokřiva)

  


První cesta směřovala k Delicate Arch. Předpověď počasí říkala, že nás čeká horký den bez mráčku a průvodce varoval, že na trase není ani kousek stínu. Hned u parkoviště čekala velká cedule, že si máme vzít několik litrů vody! Vystát frontu na pitnou vodou tedy nebylo na škodu. Cesta mezi davy lidí v obou směrech utekla rychle a za chvíli jsme byli na místě.


Čekat tak půl hodinovou frontu na fotku přímo pod obloukem se nám nechtělo A tak to vypadá, když zavrhnete i selfie a uchýlíte se ke starému dobrému požádání kolemjdoucího ...


Namotivovaní a předešlého večera naší spolubydlící ze Salt Lake City, která se s námi podělila o svůj zážitek z Arches, jsme se rozhodli, že další v pořadí bude Primitive Trail dlouhý 11,5 km. Na parkoviště jsme dorazili v jedenáct a vystáli si frontu na vodu. Jako první nás čekal Tunnel Arch a Pine Tree Arch. Kdybychom věděli, co nás čeká, asi bychom si tuhle odbočku z hlavní trasy odpustili.


Další v pořadí, Landscape Arch, byl o poznání zajímavější. V devadesátých letech se jeho pravá část odlomila a od té doby se k němu moc blízko nedostanete, ale i tak se pohled na něj dá zařadit k jednomu z nejlepších zážitků z Arches.


Následoval výstup k Partition a Navajo Arch. Cestou nahoru jsme vypili polovinu své zásoby vody. Byť se v podstatě jedná o oblast s vysokými skalami a úzkými průrvami mezi nimi, stín byl v nedohlednu. Slunce svítilo téměř přesně ve směru skalnatých řas a stín tak sahal sotva k patě skal.


Zastávka u Partition Arch trvala dlouho, protože jsme se konečně dostali do stínu. A hlavně, ty výhledy!



    

Zážitek z Navajo Arch zastínily tyhle vodou po staletí tvarované stěny. Přímo pod obloukem jsme potkali pár, který řešil stejný problém jako my - došla voda a tak jsme si vzali k srdci varování ze vstupní tabule a vydali se na cestu zpět. Primitive Trail nás čeká někdy příště.



Cestou zpátky k výjezdu z parku nás čekalo několik dalších zastávek, první z nich Sand Dune Arch.



Teplota na palubním počítači začala ukazovat 104°F (40°C), takže každý další výstup z klimatizovaného auta byl už jen krátkým zastavením. V tomto případě u Window Section.


U Balanced Rock jsem zapomněla vyčkat, až bude procházet alespoň nějaká osoba pro srovnání měřítka - snad budou pro představu stačit stromy bezprostředně u paty skály.


Závěrem několik sousoší podél cesty. Trochu nás mrzelo, že jsme se nevydali na Park Avenue Overview, ale čekat, než ochladnou rozpálené skály by znamenalo vzdát naše další plány. Lákal nás totiž nedaleký Národní park Canyonlands ... 




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prodloužený víkend I - cesta na hranice se státem Utah do Národního parku Mesa Verde

Cesta z Denveru do Národního parku Mesa Verde, známého především kvůli zachovaným skalním městům vybudovaným po přelomu prvního tisíciletí, trvá podle Googlu šest a půl hodiny a vede velmi pestrou krajinou pastvin, hor, rovných i křivolakých cest. Její nejvyšší bod se nachází ve výšce 3849 m n. m. (až poté jsme zjistili, že v této výšce už Martinovi neplatí české pojištění) a celkové převýšení při všech cestách nahoru a dolů nakonec dělá 11 km. Začalo to dobře - ráno jsem zaspala. Martin jel brzo ráno vyzvednout auto na letiště a já měla připravit snídani. Probudila jsem se deset minut před jeho příjezdem. Při tak dlouhé cestě to znamenalo, že jsme na místo dorazili něco před třetí odpoledne.  Štěstí ale stálo při nás. I přes poměrně pozdní příjezd na nás čekaly úplně poslední dva lístky na Cliff Palace - největší z dochovaných skalních měst. Prohlídka byla až v šest a tak bylo dost času podívat se na místní přírodu a také na Cliff Palace a další obydlí z pr

Prodloužený víkend IV - Black Canyon, Palisade a cesta domů

Na pondělní státní svátek Labour Day jsme si naplánovali Národní park Black Canyon of Gunnison, který patří ke služebně nejmladším. V některých místech dosahuje hloubku přes 800 metrů, takže dívat se ze srázu dolů dělalo místy trochu problém i Martinovi.  Tento národní park je o popojíždění od vyhlídky k vyhlídce, procházky jsou krátké a pohledy do hlubin podobné. Přesto svahy kaňonu fascinují. Strana, která je během dne delší dobu ve stínu je velmi příkrá, protože tolik nepodléhá erozi. Trochu jsme při návštěvě polemizovali nad tím, jestli by tyčové subtilní zábradlí nebylo v tomto případě lepší. Objemné kamenné sloupky a kulatina výhledům spíše škodily. Zapomněli jsme vyfotit místní suché záchodky, aby bylo možné srovnat standard tohoto národního parku se záchodky na Longs Peak . Tak aspoň Google streetveiw . Zábradlí u Painted Wall View bylo určitě méně výrazné, ale po estetické stránce by se také dalo mnohé zlepšit ;). A tady výhle

Záchodky cestou na Longs Peak

Jak probíhá první zatěžkávací zkouška zájemců o CBW progam - výstup k Longs Peak Privies? Sraz na začátku trasy v sedm. To pro většinu z nás znamenalo vstávání už před pátou ráno. Doporučení znělo: "Vemte si s sebou pohodlnou obuv a opalovací krém." V devět, po 3 mílích a 2000 stopách převýšení, jsme byli u prvního záchodku . Při vyprávění zahrnujícím úspěchy i nezdary spojené s výstavbou tohoto úlevného útočiště zašlo slunce za mraky a začalo silně foukat. Každý pak přítomnému statikovi bez váhání věřil, že bylo třeba objekt nadimenzovat tak, aby odolal rychlostem větru i o rychlosti 225 mil za hodinu. Další záchod prý v dohlednu - stačí se pořádně podívat. Vidíte ho? Ani modrý kroužek nepomáhá? Použití na míru navržených gabionových košů, funguje jako mimikry. Bez obeznámeného průvodce bylo těžké zaměřit objektiv správným směrem. A jaké tedy byly hlavní výzvy návrhu a realizace? Zaprvé už výše zmíněný vítr, který vyžadoval dobré ko