Střecha objektu je v podstatě vykonzolovaná směrem nahoru. Aby byly sloupky pevněji ukotveny, jsou základy vybudovány ve dvou fázích. V první fázi byly vylity základové pasy, na které byly připevněny sloupky a ty byly následně zality do dalšího pasu betonu, který brání jejich vylomení. Střecha není, jak by se dalo čekat, z tažených ocelových profilů, ale z ohýbaných plechů, které se ve Spojených státech používají na stavbu stěn (něco jako nosné profily sádrokartonu). V místě styku se sloupky je profil znásobený. Důvodem k tomuto řešení byla dostupnost materiálu.
Jedním z detailů, které stojí za zmínku, je řešení zakončení hydroizolace střechy. Podle požadavku výrobce musí jít přes hranu. Pomocí L profilu je tak vytvořena hrana s ostrým stínem, ke které hydroizolace dobíhá. K tomuto řešení inspirovaly některé stavby Toma Kundiga. Původní barva kovu odpovídala barvě hydroizolace. Kvůli postupnému zvětrávání kovu se ale barvy začaly rozcházet.
Dalším prvkem, který vychází z funkčního řešení je tzv. squoculus. Je odpovědí na otázku svodu vody ze střechy. Studenti prověřovali celou řadu nápadu - vedení svodu ve sloupku nebo umístění chrliče. Nakonec vytvořili čtvercový otvor, kterému na zemi v negativu odpovídá stejně velký čtverec V něm je umístěna kamenná filtrace. Předtím, než se voda dostane do řeky, projde systémem různě hustých písků skrze které se vyčistí. Jak ale autoři sami přiznávají, účinnost mohla být omezena finančními prostředky, které tenkrát měli k dispozici.
Pavilon se nachází v záplavové zóně. Směrem k řece z něj předstupuje kapitánský můstek, který dovoluje prostoupit hlouběji do zaplavovaného porostu South Platte River.
Následovala celá řada dotazů, třeba i na kreslení základů a kotvení ocelových sloupků.
Na závěr ještě Will zkontroloval nános listí na střeše a šlo se domů.
Více obrázků a vysvětlujících výkresů najdete tady:http://coloradobuildingworkshop.cudenvercap.org/portfolio-item/weep-waterton-environmental-pavillion-2012/
Komentáře
Okomentovat