Přeskočit na hlavní obsah

Pavilon pro kroužkování ptáků WEEP

Třetí návštěva projektu od CBW patřila pavilonu, který spravuje Audubon Center. Pavilon je určený výuce spojené s kroužkováním ptáků a jejich opětovným vypouštěním do přírody. Co je na této stavbě z hlediska architektury už na první pohled výjimečné, jsou velmi subtilní sloupky a absence příčného zavětrování (který statik by si něco takového u nás troufnul?).


Střecha objektu je v podstatě vykonzolovaná směrem nahoru. Aby byly sloupky pevněji ukotveny, jsou základy vybudovány ve dvou fázích. V první fázi byly vylity základové pasy, na které byly připevněny sloupky a ty byly následně zality do dalšího pasu betonu, který brání jejich vylomení. Střecha není, jak by se dalo čekat, z tažených ocelových profilů, ale z ohýbaných plechů, které se ve Spojených státech používají na stavbu stěn (něco jako nosné profily sádrokartonu). V místě styku se sloupky je profil znásobený. Důvodem k tomuto řešení byla dostupnost materiálu.


Jedním z detailů, které stojí za zmínku, je řešení zakončení hydroizolace střechy. Podle požadavku výrobce musí jít přes hranu. Pomocí L profilu je tak vytvořena hrana s ostrým stínem, ke které hydroizolace dobíhá. K tomuto řešení inspirovaly některé stavby Toma Kundiga. Původní barva kovu odpovídala barvě hydroizolace. Kvůli postupnému zvětrávání kovu se ale barvy začaly rozcházet.


Dalším prvkem, který vychází z funkčního řešení je tzv. squoculus. Je odpovědí na otázku svodu vody ze střechy. Studenti prověřovali celou řadu nápadu - vedení svodu ve sloupku nebo umístění chrliče. Nakonec vytvořili čtvercový otvor, kterému na zemi v negativu odpovídá stejně velký čtverec V něm je umístěna kamenná filtrace. Předtím, než se voda dostane do řeky, projde systémem různě hustých písků skrze které se vyčistí. Jak ale autoři sami přiznávají, účinnost mohla být omezena finančními prostředky, které tenkrát měli k dispozici.



Pavilon se nachází v záplavové zóně. Směrem k řece z něj předstupuje kapitánský můstek, který dovoluje prostoupit hlouběji do zaplavovaného porostu South Platte River.


Ani letos nechyběla podle Ricka tradiční otázka: "Proč jsou tu ty tyče?" A i letos odpověděl "Prostě jsme to nedomysleli - chvíli měla střecha jít nad můstek, tak jsme vztyčili vysoké sloupky a nakonec na ně nedošlo. No a zkrátili jsme je podle mojí výšky ;). Kdybychom na to měli více času, nejspíš by šly sloupky hlouběji pod konstrukci a nešly by vidět."



Následovala celá řada dotazů, třeba i na kreslení základů a kotvení ocelových sloupků.


Na závěr ještě Will zkontroloval nános listí na střeše a šlo se domů.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prodloužený víkend I - cesta na hranice se státem Utah do Národního parku Mesa Verde

Cesta z Denveru do Národního parku Mesa Verde, známého především kvůli zachovaným skalním městům vybudovaným po přelomu prvního tisíciletí, trvá podle Googlu šest a půl hodiny a vede velmi pestrou krajinou pastvin, hor, rovných i křivolakých cest. Její nejvyšší bod se nachází ve výšce 3849 m n. m. (až poté jsme zjistili, že v této výšce už Martinovi neplatí české pojištění) a celkové převýšení při všech cestách nahoru a dolů nakonec dělá 11 km. Začalo to dobře - ráno jsem zaspala. Martin jel brzo ráno vyzvednout auto na letiště a já měla připravit snídani. Probudila jsem se deset minut před jeho příjezdem. Při tak dlouhé cestě to znamenalo, že jsme na místo dorazili něco před třetí odpoledne.  Štěstí ale stálo při nás. I přes poměrně pozdní příjezd na nás čekaly úplně poslední dva lístky na Cliff Palace - největší z dochovaných skalních měst. Prohlídka byla až v šest a tak bylo dost času podívat se na místní přírodu a také na Cliff Palace a další obydlí z pr

Prodloužený víkend IV - Black Canyon, Palisade a cesta domů

Na pondělní státní svátek Labour Day jsme si naplánovali Národní park Black Canyon of Gunnison, který patří ke služebně nejmladším. V některých místech dosahuje hloubku přes 800 metrů, takže dívat se ze srázu dolů dělalo místy trochu problém i Martinovi.  Tento národní park je o popojíždění od vyhlídky k vyhlídce, procházky jsou krátké a pohledy do hlubin podobné. Přesto svahy kaňonu fascinují. Strana, která je během dne delší dobu ve stínu je velmi příkrá, protože tolik nepodléhá erozi. Trochu jsme při návštěvě polemizovali nad tím, jestli by tyčové subtilní zábradlí nebylo v tomto případě lepší. Objemné kamenné sloupky a kulatina výhledům spíše škodily. Zapomněli jsme vyfotit místní suché záchodky, aby bylo možné srovnat standard tohoto národního parku se záchodky na Longs Peak . Tak aspoň Google streetveiw . Zábradlí u Painted Wall View bylo určitě méně výrazné, ale po estetické stránce by se také dalo mnohé zlepšit ;). A tady výhle

Záchodky cestou na Longs Peak

Jak probíhá první zatěžkávací zkouška zájemců o CBW progam - výstup k Longs Peak Privies? Sraz na začátku trasy v sedm. To pro většinu z nás znamenalo vstávání už před pátou ráno. Doporučení znělo: "Vemte si s sebou pohodlnou obuv a opalovací krém." V devět, po 3 mílích a 2000 stopách převýšení, jsme byli u prvního záchodku . Při vyprávění zahrnujícím úspěchy i nezdary spojené s výstavbou tohoto úlevného útočiště zašlo slunce za mraky a začalo silně foukat. Každý pak přítomnému statikovi bez váhání věřil, že bylo třeba objekt nadimenzovat tak, aby odolal rychlostem větru i o rychlosti 225 mil za hodinu. Další záchod prý v dohlednu - stačí se pořádně podívat. Vidíte ho? Ani modrý kroužek nepomáhá? Použití na míru navržených gabionových košů, funguje jako mimikry. Bez obeznámeného průvodce bylo těžké zaměřit objektiv správným směrem. A jaké tedy byly hlavní výzvy návrhu a realizace? Zaprvé už výše zmíněný vítr, který vyžadoval dobré ko