Canyonlands je těžké popsat a výhledy několik desítek kilometrů na každou stranu je na fotkách možné jen obtížné zachytit. Nejde to ani s ničím známým z Čech srovnat. Stojí to prostě za to.
Snad je dobré zmínit jen to, že zde dříve místní pásli kozy a v poválečných letech probíhala v nižších částech kaňonů honba za těžbou uranu. Obojí dalo místnímu ekosystému dost zabrat a ještě chvíli potrvá, než se z toho úplně vzpamatuje.
Oblast jde navštívit i o úroveň níž. Tato cesta trvá autem asi dva dny a je k ní třeba povolení - ani ne tak proto, aby byl počet zájemců omezen, ale spíš aby měli všichni ti, co se rozhodnou touto cestou vydat, potřebné vybavení.
Když okolo nejsou ani stromy s listím a člověk si sedne za hranu, kde nefouká vítr, ticho je najednou skoro absolutní. Další z nepřenosných zážitků z Canyonlands.
A tady jediný místní oblouk - Mesa Arch.
Cestou domů jsme zažili menší stresy s obsahem benzínu v naší nádrži. Člověk tak nějak nepočítá s tím, že není benzínka na každém rohu a že jsou města od sebe vzdálená i 50 mil. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a nikdo nás na dálnici zachraňovat nemusel ;).
A mimochodem...ne každá dálnice má mimoúrovňové křížení. Semafor je tu docela běžná věc (což je při hustotě zástavby vlastně pochopitelné).
Komentáře
Okomentovat