V půlce září odjel Rick i Will na vyhlašování cen AIA do Jacksonu ve Wyomingu, kde byli nominováni za jejich loňský projekt chatek pro Cottonwood Gulch. Spolu se studenty převzali 2019 AIA Western Mountain Region Honorable Mention Award. Protože je Jackson až v Yellowstonu, museli vyrazit o den dřív, což znamenalo absenci v ateliéru. Tak jsem dostala nabídku zastoupit Ricka.
Než se dostanu k samotné zkušenosti, musím začít trochu ze široka. Magisterské studium architektury je otevřeno studentům ze všech oborů bakaláře, tedy klidně i psychologie. Rozdíl je v tom, že ti, co nestudovali v bakaláři architekturu, musejí studovat tři roky namísto dvou. Magisterský ateliér, který učí Rick, je pro studenty prvního ročníku dvouletého studia a druhého ročníku studia tříletého. Potkávají se v něm tedy dvě velmi rozdílné skupiny lidí - jedni se zkušeností s osmi ateliéry (bakalářské studium je v Denveru čtyřleté) a druzí jen se dvěma, které jsou navíc spíš přípravkou jako naše Základy architektonického navrhování.
V ročníku je 70-80 studentů, kteří jsou rozděleni do pěti ateliérů. Každý ateliér vede jen jeden pedagog - na jednoho tedy připadá okolo 16 studentů. Zadání je pro všechny stejné - tento rok mlékárna či sýrárna s jasně stanoveným programem. Každý vyučující má ale jinou lokalitu - jeden je několik hodin cesty za městem, jiný pracuje na projektu ve čtvrti Five Points přímo v Denveru.
Semestr má v Denveru 16 týdnů. Výuka probíhá dvakrát týdně - v úterý a ve čtvrtek od 12:30 do 17:30. Po prvních 6 týdnech semestru byl letos deadline pro první odevzdávku - malý pavilon pro degustaci, po kterém následovalo hlavní zadání - výrobna spojená s prostory přístupnými pro veřejnost. Asi čtyři týdny před odevzdáním (ve kterých je ale započítaný i Fall Break) už studenti pracují na modelech a grafikách. Není tu totiž ateliérový týden.
Moje zářijová konzultace spadala tedy do první fáze návrhu, kdy studenti pracovali na pavilonu a měli týden před deadlinem. Protože mi přišlo důležité, abych pochopila, kam Rick projekty směřuje a netáhla je jiným směrem, a taky abych o projektech mohla přemýšlet trochu dopředu, požádala jsem ho, jestli se můžu přijít podívat už hodinu předem. Rick mi nic dopředu nevysvětlil, nedostala jsem ani úvod do zadání, takže to byla zkouška postřehu, zvlášť když kreslit vrstevnice není, stejně jako u nás, považováno některými studenty za důležité a když je tady in zobrazovat situaci jako axonometrii :).
Když jsem následující den přišla do ateliéru sama, hned z kraje jsem jim pro jistotu řekla, že mi to nejspíš bude trvat déle než je vymezený čas, protože projekty až tak dobře neznám. Nakonec byla, myslím, většina za delší konzultaci ráda, protože byl čas na to prověřit víc možností a najít řešení, které dostalo týden před odevzdáním jasnější obrysy. V podstatě byla zkušenost s konzultací velmi podobná té u nás. Někteří studenti toho měli hodně, někteří skoro nic. Některým bylo snadné poradit, u některých to bylo spíš na to začít od začátku. Byl také patrný poměrně značný rozdíl mezi těmi, co studují déle, a začátečníky. Všichni ale byli nesmírně milí a za každou radu velmi děkovali, což byl ve srovnání s Prahou snad největší rozdíl.
O týden později jsem se šla podívat na kritiky. Rick pozval jako porotu tři mladé architekty, které znal z dřívějška. Studenti měli 5 minut na prezentaci a 10 minut bylo věnováno zpětné vazbě. Čekala jsem pověstné ostré diskuse, o kterých se píše v moudrých knihách. Tahle porota ale byla velmi podporující a spíše se snažila studenty nasměrovat k dalšímu rozvoji návrhu.
Další kritiky, tentokrát už výrobny, probíhaly 29. října. Tentokrát jsem byla jedním z kritiků. Formát byl ale jiný než v předchozím případě. Studenti vyvěsili své projekty a čekali až k nim individuálně každý pozvaný kritik přijde (bohužel jsem byla tak zabraná do projektů, že jsem zapomněla fotit, všechny fotky v tomto postu jsou z prezentací pavilonu). Pozvaných lidí bylo mnohem více. Díky tomuto formátu každý student získal mnohem více různých pohledů na projekt, které navíc nebyly ovlivněné zbývajícími kritiky (a nenastalo tak ne/souhlasné skupinové kývání celé poroty). Na jednu stranu mohly být názory protichůdné, na druhou to umožnilo studentovi uvědomit si, že pohledů na architekturu je celá řada a je jen na něm vybrat si, který je pro něj ten správný.
Celou situaci zpestřil příval sněhu, kvůli kterému se kampus zavřel už kolem třetí odpoledne. Rick se této instrukce držel, Willovy kritiky ale pokračovaly (kdo chtěl, mohl zůstat a zůstali všichni). Když jsem tedy přišla ke mě do kanceláře, odchytil mě a pokračovala jsem s jeho studenty. Bylo fajn vidět, jak jiné místo generuje úplně jiná koncepční řešení.
Komentáře
Okomentovat